Vzpomenete si občas na dětství? Jaké to bylo, co všechno jste dělali, měli, kolikrát jste si hubu nabili? Já sem tam ano a proto mě napadlo, aby jste zavzpomínali se mnou. Tento článek bude spíš pro ty, co se narodili někde mezi lety 1990 až 1995, jelikož dětství někdy v těchto letech a dál bylo velmi podobné.
První dny si pravděpodobně nepamatujeme, ono asi ani první měsíce a roky. Podle fotek určitě uznáte, že jste byli malí a roztomilí, všude nahatí a všechno okolo vás bylo ošklivé a ponuré. To bylo asi tou dobou. Váš kočárekbyl absolutně obyčejný a neměl žádné moderní technologie jako dnes. Vaši rodiče byli nevkusně oblečení a jejich účesy byly ještě horší. Většina známých, tzv. strejdů měli husté kníry a divné brýle. Připomínali německé pedofily. Ve školce jste pravděpodobně dostali vaši první motorku. Nemyslím opravdovou, ale tu plastovou, závodní, jak má dvě kola vzadu a na boku číslo a dělá obrovský rámus, jelikož má plastová kola. Na té jste se denně odráželi.
Ve školce jste poznali svou první lásku, kterou jste bezmezně milovali a potají si dávali pusinky, když vás ostatní neviděli. Po obědě jste nechtěli věčně chodit spát, tak vás k tomu nutili. U oběda vás věčně štval nějaký ten malý uřvaný parchant, který věčně nechtěl jíst a museli ho držet a krmit, pokud jste to tedy nebyli vy. Rádi jste zpívali. S ostatními dětmi jste se hádali, který pavilon školky je lepší a proč jste díky tomu lepší jak oni. Na podzim bylo zvykem vyrábět postavičky z kaštanů a špejlí. Sem tam jste šli i pouštět draky. Naučili jste se poprvé vázat tkaničky. Kdo byl lempl, nebo extra nóbl, tak měl boty na „sucháč“.
Strašně jste se těšili do školy a byli jste strašně rádi, že jste ve škole. Přibližně po měsící vás nadšení přešlo. Psali jste psací písmena jak trotlíci pořád dokola a docela vás to bavilo. Nakonec jste dostali velkou jedničku na vysvědčení a doma kvůli tomu bylo velké pré. Někdo možná dostal i dvojku, to pak byly facky. Do školy vás doprovázela máma, ikdyž škola byla téměř za rohem. Jezdili jste na úžasné školy v přírodě, kde jste vždycky rodičům koupili nějaký kýčovitý suvenýr a oni se pak tvářili, jakože jsou hrozně rádi a stejně ho po týdnu někam zašantročili, aby nebyl vidět.
Přišla druhá láska, kterou jste hrozně milovali a nemohli z ní spát. Kluci měli hrozný účes – buď hříbka, podle kastrolu nebo krátký s dlouhou ofinou a ocáskem vzadu. Velice populární byl účes “ na Jágra“. Kluci spolu věčně hráli fotbal a hovořili o strašně inteligentních věcech, co vlastně četli ve Čtyřlístku, nebo Kačerovi Donaldovi. Holky zase koukaly na Špionky, četly Witch a vymýšlely si první vztahy, aby kluci žárlili. Kluky to víceméně nezajímalo, jelikož holky byly přece fuj. Spousta vašich kamarádů neměla čas, jelikož chodili do družiny a nebo na keramiku. Jiní zase na fotbal nebo na kytaru, či píšťalku. Někdo přitáhnul do školy bužírky a tkaničky a začaly se plést takové ty barevné ocásky a klíčenky. Ten, kdo první uměl uplést ten točitý, ten byl bůh. Klasickou klíčenku jsme nosili tak, aby nám čouhala z kapsy. Nejlépe těch klíčenek bylo třicet. Klíč byl jeden, maximálně dva. Přišli pokémoni. Všichni utráceli hromadu peněz za nálepky, kartičky, alba, vexlovalo se s tím. Ten kdo měl přeměňovačky nebo lesknoucí se kartičky byl pán. Kdo dokázal vyplnit celé album samolepkami byl nadbůh. Pokémoni přešli a přišli digimoni, ty už ale nebyly tak moc uznávaní. Dále přišlo Diabolo – dvě tyčky a něco ve tvaru přesýpacích hodin. S tím se jeli hrozné tríčky. V létě většina z nás začínala jezdit na letní tábory.
Pořád se pořádaly nějaké trapné vánoční besídky, kde se muselo zpívat. Každopádně 5. prosince jsme se vždy báli čerta s Mikulášem, aby si nás nevybral před celou třídou a nemuseli jsme zpívat. Pokud jsme zpívali, všichni čuměli jak puk, ale pak jsme dostali bonbón. Poslední den před Vánoci byla třídní besídka, kde každý dotáhnul nějaké to cukroví a dárky pro kamarády. Po Vánocích všichni machrovali s novými dárky a oblečením. Lidi začali dostávat své první Nokie 3310 nebo Alcatel. Dalším hitem byly „Bejblejdi“. Holky to moc nemusely, ale kluci to žrali. Měli jsme rádi dětské dny, kdy jsme neseděli v lavicích. Většinou žáci 9. ročníků připravovali ruzné úkoly a hry na hřišti.. Na dětský den byla spousta věcí zdarma, třeba skákací hrady a podobně. Za vysvědčení jsme pak měli také různé věci zdarma a hrozně se řešilo, jaký dárek za vysvědčení dostaneme. Kapesné činilo 2-3 stovky na měsíc a dokázali jsme s ním vyžít. Přišla puberta a holky s klukama se hrotili víc, než kdy jindy. Začala se nosit „skejtová“ móda a taky Hip-Hop. Holky spíše poslouchaly taneční hudbu, kluci poslouchali Hip-Hop. S tím přišel i u většiny kluků první pokus o rap. Katastrofa. Všichni začínali kouřit a kupovali si cíga u vietnamce, kterému vždycky tvrdili, že už jim samozřejmě 18 bylo. Kouřilo se zásadně ve skupince, někde mezi stromy a křovím, aby je nikdo neviděl. Sem tam se začalo rýsovat něco jako vztah, ale vždy to mělo rychlý konec. Na světě byly první MP3 přehrávače a dostupnější telefony s prvním barevným displayem. Telefony jsme chtěli střídat nejlépe každý měsíc. Nesnášeli jsme tělocvik a holky se poprvé začaly vymlouvat na „dívčí problémy“. Zvláštní dívčí problémy přetrvávaly v kuse snad 4 měsíce. Lidé už byli roztřídění na outsidery, šprty, normální, třídní hvězdy a školní hvězdy. Každý chtěl být školní hvězda a nikdo nechtěl být outsider, jelikož dostával slušnou čočku. Holky se začaly malovat až někdy v 8. třídě, kluci vonět až někdy v 9. třídě, pokud vůbec. Začali nám vyhrožovat, že s tímto přístupem se na žádnou střední školu nedostanem. Nakonec jsme se všichni dostali. Po konci 9. třídy a uplakané rozlučce to všechno skončilo..
Zažili jste podobné dětství? Napiště do komentářů, co bylo u vás navíc, nebo co zajímavého jste zažili 🙂
